Je to doma! #10 Ikonické regály hrdě přihlíží baťovskému odkazu

Jubilejní desátý díl našeho seriálu Je to doma! si zaslouží něco speciálního. S hrdostí vám proto představujeme výstavní moduly v zahradách Nadace Tomáše Bati ve Zlíně, kde se naše kovové regály ocitají v té nejvybranější společnosti. Jejich subtilní design a bílá barva téměř splývají se svým okolím a právě proto nechávají vyniknout ševcovská kopyta, stroje nebo publikace šířící odkaz jednoho z nejvýznamnějších podnikatelů naší historie.

Gabriela Končitíková Foto: Dita Havránková

Do jednoho z modulů jsme usedli s ředitelkou nadace Gabrielou Končitíkovou, která za harmonickou expozicí stojí. Dozvěděli jsme se mimo jiné, proč si jako výstavní plochu vybrala právě náš nábytek nebo jaká skrytá propojení existují mezi značkou Fleysen a celosvětovým fenoménem Baťa.

Jak jste se o Fleysen dozvěděla a čím Vás zaujal?

Nejdřív přes sociální sítě a hned se mi nábytek líbil pro několik našich projektů. U jiného nábytku jsem měla problém, že je rechylobobrátkový, není ničím výjimečný nebo k sobě přitahuje moc pozornosti. Ale Fleysen dá vyniknout jak prostoru, tak těm vystavovaným věcem. 

No a navíc máte tu baťovskou zelenou, ke které mě to od začátku táhlo. Ta barva u Bati vznikla náhodou, když Baťa přišel do dílny, tam byl nepořádek a on říkal, že takhle tedy ne – že ve špinavém prostředí nemůže vznikat čistá práce a přikázal vše nabarvit na bílo. Ostatním se nelíbilo, že bílá nemůže vydržet čistá, tak se došlo kompromisem k šedé nebo této světle zelené. Ty nejsou tak háklivé, ale pořád jsou dostatečně světlé, aby na nich byla vidět případná nečistota, otisky prstů atd. Baťa navíc zelenou miloval, protože uklidňuje a je symbolem přírody.

Foto: Dita Havránková

Regály nakonec ale zelené nejsou…

Nejsou, bylo velké pokušení je sem dát, ale musela jsem se řídit tím, že nejde o uspokojení baťovského ega, ale o to, aby vynikla podstata těch dvou modulů a samozřejmě vystavených věcí. Později bych chtěla Fleysen i do nových kanceláří, protože jak je industriální a nechá vyniknout prostor, tak se to nebije s naším dobovým nábytkem.

Foto: Dita Havránková

Takže nábytek Fleysen bude i v Baťově vile postavené okolo roku 1910? Jak jdou takový moderní design a dobový prostor dohromady?

Váš regál je mimochodem velmi podobný regálům, které bývaly ve firmě Baťa, takže stylově se to sem hodí a je to pro nás taková etapa číslo 2. A ještě je tady druhá rovina, kterou jsem se dozvěděla od majitele Fleysen, Filipa Duška – Eric Päsold, původní majitel továrny v Plesné (továrna, kde se vyrábí veškerý nábytek Fleysen, pozn. red.), se s Tomášem Baťou znal. To mi přišlo úplně ikonické a říkala jsem si, že lépe to ani dopadnout nemohlo.

Hraje pro Vás nějakou roli, že je nábytek z kovu?

Jednak je nám ten materiál prostě sympatický, a navíc se Baťovy vlastnosti často přirovnávaly k železu, betonu a sklu. Také je skvělé, jak je minimalistický.

Foto: Dita Havránková

Ještě zpět k barvě, proč jste se nakonec rozhodli pro bílou?

Rozhodovali jsme se mezi několika „baťovskými“ barvami. Mě neskutečně lákala Vaše červená. Baťa ji miloval, byla to pro něj barva života, energie, krve… Lákala nás ta zmíněná zelená, ale také tmavě modrá, to je zase barva původního loga Baťa… Nakonec jsme si ale řekli, že nemůžeme za každou cenu hledat baťovskou barvu, ale že musí vyniknout ta kopyta a že chceme nábytek, který bude spíše splývat s okolím.

Co si představíte, když se řekne Fleysen?

Stálost, tradici a skvělý zákaznický servis. A taky kvalitu a překvapivé množství možností.

Gabriela Končitíková před vilou Tomáše Bati Foto: Dita Havránková

Gabriela Končitíková je ředitelka Nadace Tomáše Bati, lektorka a spisovatelka. Dlouhodobě se věnuje studiu odkazu Baťa, je autorkou několika baťovských knih. V Nadaci Tomáše Bati působí od roku 2016, v rámci své odborné činnosti se věnuje možnostem aplikace Systému řízení Baťa do současného podnikatelského prostředí. 

Součástí expozice jsou bílé stojací regály #1210 a #1211 a střední nástěnka #1732.

Baví vás propojení Fleysen a tradičních českých značek? Přečtěte si také rozhovor s Cyrilem Kratochvílem, starostou českobudějovického Orla.